Anita Blakeová 04 - Kavárna šílenců

Kavárna šílenců se mi líbila, protože styl autorky mi sedí. U tohoto dílu by ale i kámen zaplakal nad ohavným překladem, chybami a překlepy. Odpovědná redaktorka si v tomto případě svůj honorář rozhodně nezasloužila. Chápu, že většina anglických výrazů se dá přeložit mnoha způsoby, ale kdyby si pan překladatel přečet předcházející tři díly, určitě by nezměnil Provinilé slasti na Trestuhodné (vždyť je to jméno prvního dílu, proboha!) a Potřeštěná kavárna místo Kavárna šílenců mi přijde hodně blbé, zvláť když se jedná o knihu, kterou právě překládá. Z krásně srozumitelného názvu policejního oddělení se zkratkou MOST udělal dlouhý a nezapamatovatelný blábol. Kromě odlišného překladu tu ale máme ještě chyby – nevím, jak je možné, že Custard, pes paní Pringlové se najednou jmenuje Puding, upírka Nikolaos je najednou upír Nikolaos a proč se Ronnie zmenšila o 20 centimetrů. Překlepy pak už jen dotvářejí dílo zkázy. Abych ale nebyla nespravedlivá, styl autorky se nesetřel ani tímto překladem a příběh je to dobrý, zvláště některé pasáže mají opravdu náboj. Zarazilo mě, že se Jean-Claude diví, že se mu Anita může dívat do očí, když to víme už od prvního dílu a je to jeho vlastní dílo – tohle ale zřejmě nebude vina překladatele. A vzkaz pro překladatele – nevím, v jakém presu jste pracoval, ale příště prosím trochu pečlivěji, koneckonců nakonec Vás pod to podepíšou a je to také Vaše vizitka.