Pressia si toho z Explozí ani ze života Předtím moc nepamatuje.
Přespává ukrytá ve skříňce v ruinách starého holičství, kde žije se
svým dědečkem, a myslí na to všechno, co je pro ni nenávratně
ztraceno – jak ze světa zábavních parků, kin, narozeninových oslav,
tatínků a maminek zbyl jen popel a prach, jizvy, trvalé popáleniny a
zdeformovaná lidská těla. Jenže teď, když dospěla do věku, kdy se musí
všichni hlásit k milici, kde z nich buď vycvičí vojáky, nebo je, jsou-li
příliš postižení a slabí, využijí jako živé cíle, už Pressia
nemůže dál předstírat, že je malé dítě. A rozhodne se pro útěk.
Existují ovšem i takoví, kteří apokalypsu přečkali bez postižení.
Čistí. Přežívají v bezpečném úkrytu za zdmi Dómu, který chrání
jejich zdravá, uměle zdokonalovaná těla. Jenže Partridge, jehož otec je
jedním z nejvlivnějších lidí v Dómu, si připadá izolovaný a
osamělý. Jiný. I jeho trápí pocit ztráty – možná proto, že se jeho
rodina rozpadla, otec je emocionálně odtažitý, bratr spáchal sebevraždu a
matce se do tohoto útočiště vůbec dostat nepodařilo. Nebo za to snad
může jeho klaustrofobie: pocit, že tenhle Dóm se stává kolébkou
mimořádně bezohledného režimu. Takže když z jedné nechtěně prohozené
poznámky vyvodí, že jeho matka možná stále ještě žije, rozhodne se
Partridge dát svůj život v sázku a uprchnout z Dómu, aby ji našel.
Po otcově smrti se Partridge ujímá vlády v Dómu, jednom z posledních útočišť v jinak zničené pustině, jíž se Země stala. Původně si mladý muž předsevzal, že Čistým odhalí všechny otcovy lži, svrhne nelítostný řád Dómu a sjednotí jeho obyvatele se zne...
Když se Partridgovi, Pressii a jejich přátelům podařilo uniknout ze spárů Speciálních jednotek, dobře věděli, že zdaleka nemají vyhráno. Jejich protivník sice utrpěl pár šrámů, ale jeho síla a odhodlání zůstaly nezlomené. Pokud jej mají porazit, bude...