Devět mečů slávy - Hrod Beraht

Kniha „Devět Mečů slávy“ autorky – historičky M. Kvášové svým zpracováním a atmosférou hrdinských legend velice působivě vybočuje z řady. Jedná se, v rozporu s anotací, kladoucí důraz na dobrodružnou výpravu družiny, o klasickou heroickou fatasy, která má však mnohem více rozměrů, než je v tomto žánru a v dnešní době obvyklé. Pod povrchem děje s velkolepými bitevními scénami se odehrává víc než akční příběh a přesahuje běžně popisovaný princip boje dobra a zla. Počáteční putování vidím jako cestu hledání – hledání pravých hodnot, vlastní vnitřní síly, poznávání skrytých kvalit i pravd, hledání cesty ke sjednocení přes všechny rozdílnosti a rozpory. Je to kniha o pokornosti, kterou nelze pokořit, o vládě projevující se služebností, o spoutanosti mocí a o svobodě nežádostivosti, o demoralizaci vznešených a vznešenosti nepatrných, o břemeni poslání nutnosti proměn vnějších i vnitřních. Osobně řadím toto pohnuté, mnohovrstevnaté dílo s mýtickým nádechem k tomu nejlepšímu, co se v daném druhu literatury od doby J.R.R.Tolkiena objevilo.

Líbilo se mi to. Není v tom žádná osudová láska, není to jenom o vzájemném mydlení se, ale přitom to není nuda. I ty někdy moc dlouhé přírodní popisy jsou tak barvité, že nenudí. Možná ze začátku kapku složité, ale postupně se všechno vyjasní.