Kniha o podtextech – zhruba tak bychom asi mohli nazvat
„kulturologický sborník“ Hlídka jako symptom, věnovaný fenoménu
Lukjaněnkových Hlídek, respektive hlavně filmům, které podle úspěšné
Lukajněnkovy „hlídkové“ řady vznikly. Většina přispívajících
estetiků, sociologů, psychologů a filmových vědců se přitom zabývá
ideologickou výbavou, kterou Lukjaněnkovým prózám tu právem, tu spíše
sporně připisují. Faktem je, že právě Lukjaněnkova tvorba může být
chápána a kriticky představena jako literární zrcadlo společnosti, která
se kvůli špatným zkušenostem z let 90. a nezdaru ruských demokratických
reforem vrací ke klasickému modelu ruského autoritářského státu, jemuž
opět začíná vládnout všemocné a neomylné panstvo. Vrchnost usilující
o to, aby novodobí upíři v podobě „nových Rusů“ nemohli pít krev
prostého lidu. Lukjaněnko jako by podle řady autorů sborníku svým dílem
potvrzoval utkvělou představu značné části dnešních Rusů, že „za
Sověta bylo líp“.