Paulův návrat do rodného města je stejně málo radostný jako kdysi
odjezd. Z Rijeky ho jako malého chlapce vyhnala před třiceti lety válka
v bývalé Jugoslávii. Odjel s rodiči, nechal doma kamarády i prarodiče,
teď ho však zpátky domů přivedla smutná zpráva: zemřela mu babička,
jeho poslední pouto s domovem. Dospělý Paul, který po těch letech stěží
ovládá svůj mateřský jazyk, přijíždí do města jménem řeka, do
Rijeky, aby vyřídil babiččinu pozůstalost. Na místě ale zjistí, že po
babičce zdědil něco mnohem podivnějšího než jen zanedbaný byt v centru
přetékající spoustou zdánlivě zbytečných krámů. Milá a nenápadná
stará paní, kterou měl tak rád, byla totiž krsnik, v chorvatské mytologii
jedinec obdařený dědičnými magickými schopnostmi. Úkolem krsnika je
odnepaměti střežit hranici mezi světem lidí a světem na druhé straně,
obývaným vedle přátelských mrtvých také zákeřnými tvory, pro něž
lidské bytosti představují lovnou zvěř, z níž čerpají energii. Takový
odkaz Paul nečekal a už vůbec by ho nenapadlo, že se ho nelze zříct.
Nechtěný úděl mu padne na bedra a s ním i nebezpečí, že mu převrátí
vzhůru nohama všechno, co doposud věděl o životě, o městě, kde kdysi
žil, i o sobě samém. Hranice mezi světy se s nástupem nového krsnika
ztenčuje a Paul se nevyhnutelně dostává do střetu s nečistými magickými
silami. Stane před úkolem prokázat, že je babiččina dědictví hoden,
ochránit lidstvo a nepřijít přitom o rozum. Naštěstí brzy najde vítané
čarodějné spojence a není na to sám.