Někdy se stává, že mezi ty nejlepší fantasy patří takové, jejichž
autoři ani nevěděli, že nějaká fantasy existuje, takže byli kdesi mimo
železnou košili pravidel a rutiny, jež v téhle novodobé továrně na sny
zhusta panuje. To je i případ francouzského básníka, současníka a
přítele surrealistů Charlese Duitse. Jeho základní román Ptah Hotep,
který bez autorova sebenepatrnějšího tušení patří bezpochyby do oblasti
takzvané vznešené fantasy, si milovníci fantastiky zcela přivlastnili
vlastně až v 90. letech, po Duitsově smrti. Příběh Ptaha Hotepa, který
se z výšin moci, bohatství a urozenosti ocitá vinou uzurpátora až na
samotném dně, aby se pak po složité cestě ubíral nejen zpátky ke svému
postavení, ale i k větší životní moudrosti, je vlastně příběhem
z alternativních dějin. Ocitáme se v jiném světě, kde bylo
křesťanství v zárodku potlačeno, kde po kosmické katastrofě jsou na nebi
dva měsíce a kde dosud vládne společnost založená na starověkém
mnohobožství a antické filozofii. Tento svět je směsí středomořských a
orientálních kultur, které neznají mravní strohost křesťanského světa
ani přímočará řešení moderního technického světa.