Během představení Krále Leara v torontském divadle představitel
hlavní role přímo na jevišti zkolabuje a přes veškeré snahy na místě
umírá. Tragická událost, avšak nijak neobvyklá. Stačí však jediný
strohý dovětek na konci kapitoly a je rázem jasné, že na jeho kolegy
i celé lidské pokolení se řítí dosud nepředstavitelná katastrofa. Jen
o několik hodin později dopadne na lidstvo „jako atomová bomba“
mimořádně smrtící virus gruzínské chřipky a zdecimuje 99 procent
světové populace. Na rozdíl od jiných dystopií se ve Stanici 11 mladá
kanadská autorka Emily St John Mandelová nezaměřuje pouze na samotné
přežití postav v nové realitě dvacet let po tzv. Konci. Jak stojí velkým
písmem na boku karavanu kočující herecké společnosti „Symfonie na
cestách“, která projíždí opuštěnou krajinou kanadských jezer a
přiváží hrstkám přeživších krásu hudby a Shakespeara: „Přežít
nestačí“. Stanice 11 není ani tak románem o apokalypse, ale spíše
nadmíru strhující knihou o lidské paměti a ztrátě, nostalgii a snech a
o povznášející síle umění, které dokáže přehlušit samotu a zachytit
prchavost okamžiku.