Jamesovy duchařské povídky tvoří necelou desetinu jeho povídkářského
díla, přesto dobře vystihují vývoj Jamesovy tvorby: od raných, řekněme
prostých duchařských povídek, jako je „Romance o starých šatech" (1868)
či „Nájemné od ducha” (1876) se postupně psychologizují a nabývají na
složitosti. A tak pozdější „Přátelé přátel" (1896) upomínají nejen
na známý „Oltář mrtvých" či „Utažení šroubu", ale též na román
Holubičí křídla. A nakonec pozdní, existenciální „Veselé nároží"
(1908) jako by bylo dvojníkem „Šelmy v džungli” – s ní je blízce
spřízněno námětem, slohem i obrazností, jakkoliv se od ní liší až
překvapivě šťastným koncem.