Prózy Kóbó Abeho patří ve světě k nejznámějším dílům
z japonské literární produkce druhé poloviny 20. století. Tématem
většiny jeho děl je vnitřní svět člověka, u něhož střet s realitou
vyvolává pocity zmatku, nejistoty a stresu. Cítí se v ní ohrožen a
osamocen a touží z ní unikout. Abeho dílo přitahuje čtenáře
originální syntézou skutečnosti a fantastických prvků, satiry a
psychologického románu s téměř detektivním napětím, sci-fi a
absurdního dramatu, stejně jako inteligentním, místy provokativním humorem.
Pro řadu Abeho próz je charakteristická bezejmennost postav. Také zde nám
nijak nepojmenovaný vypravěč v první osobě předkládá poznámky
v černém, šedém a bílém zápisníku určené jeho ženě. Román Tvář
toho druhého je dramatickým příběhem vědce, jemuž výbuch v laboratoři
znetvořil tvář. Přes úsilí lékařů zůstává zohyzděn, takže se mezi
lidmi zprvu pohybuje jen s obvazem. Neschopen kontaktu s okolím, stává se
anonymní, záhadnou bytostí bez tváře. Chce tomu čelit, a proto si vyrobí
dokonalou masku, která mu má umožnit návrat mezi lidi. Změněná podoba
však změní i jeho chování a uvažování. Zkouší své nové já
v nejrůznějších situacích – avšak život „toho druhého“ vyústí
v hlubokou existenciální rozpolcenost a nakonec i ztrátu jediné osoby,
která by mu mohla zůstat nablízku.