Už nejsem uvězněný v temnotě. Ale temnota je pořád uvězněná
ve mně.
Dokázali jsme to. Prolomili jsme brány a unikli z Výhně. Jsme venku, ale
nejsme volní. Ještě ne. Celé město je uzavřené – silnice jsou
zablokované a policie prohledává všechny budovy. A ještě horší je, že
nás pronásledují bestie, jejichž zběsilost si nikdo nedovede ani
představit. Pekelná armáda vyslaná samotným Alfredem Furnacem.
Zuří válka, v níž se Furnace snaží srazit svět na kolena. Stále
v sobě cítím správcův jed. Je to jediná věc, která mě drží naživu,
jenže zároveň mě mění v jednoho z nich, v monstrum. Netuším, jak
dlouho tomu ještě dokážu vzdorovat, než mě definitivně ovládne zuřivost
a běs. Jestli brzo nenajdu nějaký lék, budu to já, kdo bude tohle město
trhat na kusy a hodovat na krvi.
Jestli chci být někdy opravdu volný, musím se vydat do samého srdce
temnoty. Musím najít Alfreda Furnace dřív, než on najde mě. Dostali jsme
se ven, ale všechny ty hrůzy nás následovaly a brzo se celý svět stane
naším vězením…
Prolomili jsme brány Výhně a unikli podzemním děsům, ale zjistili jsme, že celý svět se stal vězením a Alfred Furnace jeho pánem. V ulicích řádí jeho armáda monster, vojáků v černém a krys, která za sebou zanechává jen potoky krve a šílenství. Ti, co...