Útesy křiku

Nikdy nebyla doba divočejší, než na sklonku osmého století, kdy se na moři mezi Irskem a Skotskem setkávají lodě vikingů a UíNéillů, tehdy nejmocnějšího rodu na britských ostrovech, potomků legendárního krále Nialla. Pobřežní království se kořila nájezdníkům ze severu a keltští králové umírali s norskou ocelí v těle… Jen pár z nich zachránily jejich dcery, panny z královské krve, jež se oddaly žlutovousým a rezovlasým vikingským jarlům, se slzami v očích poslušně uléhaly na jejich lože a se svou nevinností přinášely seveřanským náčelníkům věnem i země svých otců. Za toho divokého času se cosi stane. Němý muž přiveze vzkaz a ještě tu noc jej kdosi zavraždí… Král Orkádie, Owain mac Sigurd, syn vikingského jarla a keltské princezny, má prvně v životě hrůzu z toho, co ho čeká. Přesto však zavelí vyplout z Včelí zátoky, nad níž stojí jeho hrad, a stočit přídě lodí k západu… Příběh lásky, zrady, nenávisti, strachu a přátelství je, jak už jsme u autora zvyklí, zasazen do historických reálií té doby jako skvostný kámen do šperku. Tentokrát do stříbrného šperku. Stříbro v mořské vodě zčerná, a doba, kdy žil Owain mac Sigurd, byla temná zrovna tak, temnější než oko krkavce, hodujícího den po bitvě na těch, co už poznali tmu a ticho…