Nejznámější sbírka klasika hororového žánru obsahuje pět
příběhů, které spojuje postava vypravěče, německého okultisty doktora
Hesselia, který příběhy předkládá jako zápisky o svých pátráních.
Nejznámějším z příběhů je „Carmilla“, který definoval základní
atributy upírského hororu ještě před Stokerovým „Draculou“. Příběh
krásné upírky a jejího mírně lesbického vztahu s její obětí se stal
i předlohou pro několik filmových hororů. Kniha vychází v češtině
poprvé od roku 1925 v nezkráceném vydání v původním překladu
Františka Bommera. Sbírku doplňuje esej Alfréda Višného odkrývající
prameny, ze kterých Le Fanu čerpal, a dokládající, že komtesa, jež se
stala předobrazem Carmilly, skutečně kdysi ve Štýrsku žila a její
příběh má s Le Fanuovou povídkou mnoho společného.